1 důvod a z pohybu je terapie. Co umí?

Zkoušeli jste někdy cvičit „bez předlohy“? Neřídit se pokyny, kterými může být v některých případech trenér, v jiných zase naplánovaný trénink, a obrátit svou pozornost k tomu nejbližšímu, co máme – a sice naše vlastní lidské tělo? Jste ještě vůbec schopní „pohybu bez pokynů“? Poznejte své vlastní tělo skrze tu nejpřirozenější dovednost – pohyb.

Celý můj život řídí pohyb. Stejně jako ten váš. Máte nohy, abyste se někam přemístili, ruce, abyste si něco podali. Hýžďové svaly, abyste mohli něco zvednout ze země (nebo i zádové, pokud daný pohyb neprovádíte správně). Jsme stvořeni k pohybu, přesto tuto základní schopnost ne všichni umíme využít správně.

Když pohyb „řídí“ někdo jiný

Jakmile jsem si uvědomila, že jistou dobu můj pohyb řídil někdo jiný (rozumějte skrze vlastní tréninkové plány) donutilo mě to k zamyšlení. Každý z nás má jedinečné pohybové vzorce, způsoby, návyky. Když dostanete do ruky tréninkový program někoho jiného, přebíráte tím vlastně jeho pohybové vzorce a návyky. Protože tréninkový plán, který si kdekoliv seženete, ať už zadarmo nebo za peníze, vždy vychází ze zkušenosti jeho autora. A to je velmi podstatná věc.

Nikdy se nikdo nedokáže podívat na pohyb lidského těla objektivně. Každý člověk se totiž hýbe jinak, svůj pohyb jinak vnímá a především – jinak ovlivňuje jeho psychiku. To znamená, že prostřednictvím jakéhokoliv tréninkového plánu můžete takřka nahlédnout do velmi osobního prostoru člověka, který jej vytvořil. Vložil do něj totiž svou zkušenost, poučení z chyb, nebo dokonce možnosti, jak si ulevit od bolesti či předcházet zranění, které ale bude funkční vždy jen pro něj. Protože nikdy nepozná dokonalost či nedokonalost člověka, kterému své způsoby věnuje nebo prodá.

Tak se na chvíli odpoutejte od potřeby nechat si řídit svůj pohybový život někým jiným a pohlédněte do sebe. Správně, ne „na sebe“, ale „do sebe“. Protože právě vaše nitro vám ukáže, co máte dělat.

Já osobně jsem pohyb začala vnímat jako terapii poté, co se mi narodil můj syn. Neustálá péče o jiného člověka mi zaměstnávala hlavu natolik, že jsem hledala způsoby, jak ji na chvíli vypnout. A jelikož sportovní zájmy provází můj život víc než deset let, právě pohyb se stal tím způsobem. Od roku 2018, kdy jsem se stala matkou, už jsem se nikdy nepodívala na pohyb stejně jako dřív. Už to nebyl způsob, jak dobře vypadat, hodně uběhnout, hodně zvednout. Ale způsob, jak se cítit dobře, vyčistit si hlavu a načerpat síly.

Můj týden proto vypadá tak, že mám nastavený svůj vlastní tréninkový plán, ve kterém se snoubí cílená terapie s velkým fyzickým výkonem. Někdy si jdu prostě zacvičit, což už samo o sobě mi pomáhá se cítit dobře. Jindy se zavřu v pokoji s vědomím, že se účastním jakéhosi terapeutického sezení, nebo si dovolím to pojmenovat po svém – „terapeutické pohybení“.

Jak takové terapeutické „pohybení“ vypadá?

Velkým pomocníkem v této hodince, kterou si vyčlením, je hudba. Tóny a melodie dokáží zformovat lidské emoce do fyzické podoby. Nebo lépe řečeno, do fyzického prožitku. Každý z nás má chvíle, kdy se mu srdce rozbuší při poslechu hudby, chtěl by tančit, něco dělat, jít běhat. Díky hudbě dokáží mnozí z nás podat neuvěřitelné fyzické výkony a překonat hranice svých možností. Tanec a pohyb patří k našim životům už od pradávna a je to jedinečný a krásný způsob, jak vyjádřit emoce.

Ale nenechte se mýlit, pohyb jakožto terapeutický prostředek tady není pro lidi, kteří mají nějaký psychický problém! Je tady i pro ty, kteří chtějí víc porozumět sobě, svému tělu, svým emocím. Uvolnit tlak, který cítí ze stresu. Špatných zkušeností nebo zážitků. Někdo potřebuje někde ventilovat radost, štěstí. Někdo zase neumí zpracovávat vztek, zlost, smutek. Musí při takovém „pohybení“ uronit i pár slz. Právě tady je pohyb velmi, opravdu velmi vítaným pomocníkem. Po jednom „pohybení“ se člověk vždy bude cítit uvolněně a odpočatě.  

Tak si někdy zkuste rozpohybovat své tělo bez pomocníků a různých návodů. Uvidíte, že objevíte něco zajímavého a dozvíte se něco překvapivého.