Body image: Otevřete oči sobě samým.

Každý z nás, muž, žena, dítě, stařec… Vidí a vnímá své vlastní tělo jinak. Za aktuální pohled na své tělo, respektive, jak se cítíme při pohledu na něj (ať už jde o takovou maličkost jako jsou třeba řasy až po něco tak zásadního, jako je číslo na váze), můžou zkušenosti z dětství, kdy nám názor na naše tělo pomáhali (nebo někdy nepomáhali) formovat naši rodiče, naše sebevědomí, momentální nálada, psychický stav nebo i média či sociální sítě. O čem mluvím? O body image.

Naše vnímání těla je tedy proměnlivé, ale v základu se vždy opírá o něco konkrétního. Jednou se cítíme lépe, ale víme, že to není ono. Že ta slečna má užší boky. A ten chlap má širší ramena, vypracovanější. Máma, která kolem nás běží s potomkem v kočárku, je lepší než my. Kolik podobných myšlenek jste ve své hlavě dnes našli? Kolik se jich přetavilo v závist nebo v zášť vůči druhé osobě? Minimálně jednu určitě ano.

ZAJÍMÁ VÁS: Jak dostat cvičení do hektického dne.

Argumenty k body image ze života

Body image je záležitost, kterou osobně nemám ráda a nerada se k ní vyjadřuju. Existuje na ni mnoho úhlů pohledu a nikdy nebude žádný naprosto správný. Proč? Protože vnímání toho, co je správné z hlediska estetiky či zdraví, nelze objektivně měřit. Vždy v této oblasti najdete jen subjektivní pohled. Co připadá v pořádku mně, nemusí připadat v pořádku vám a naopak.

Typickou argumentací v konceptu body image je tato:

A: Proč je dnes tolik plnoštíhlých modelek, na úkor těch skutečně štíhlých?

B: Protože se tak ukazuje, že ani na plnoštíhlém těle není nic špatného a žena se takhle má mít ráda.

A: Mít ráda? Copak neví, že od plnoštíhlosti je k obezitě a zdravotním problémům krátká cesta?

Zamyslete se nad tím. Jak byste na to odpověděli? A takových debat existuje spousta.

Víte, že rakouský psychiatr a jeden ze zakladatelů skupinové terapie, Paul Schilder, je autorem konceptu body image? Jeho definice zní takto:

„Body-image je obraz těla, který se formuje v mysli, vytváří se na základě smyslových vjemů, přímou zkušeností těla, zakoušením vlastní tělesnosti a pamětí tělesných pocitů a zkušeností z minulosti.“ Schilder věřil, že způsob, jakým se lidé pohybují, je přímým vyjádřením představy o jejich těle.

_{Klára Čížková, Tanečně pohybová terapie, s. 42}, _{citace dále uvedena v knize}

Dnešní doba samozřejmě přináší další způsoby formování, zmiňovala jsem se o nich výše.

Co je správné? Prázdný cíl?

Nelze tvrdit, co je z hlediska body image správné a co ne. Co je krásné a co ošklivé. Pořád nesmíme zapomenout, že jsme dětmi přírody, a příroda je rozmanitá. A onu rozmanitost nám předala nejen ve vzhledu, ale i v tom, co našim očím připadá krásné a co ne. Právo rozhodovat, co je atraktivní a co ne, kdo by se mohl cítit znevýhodňován a kdo ne, určují média a sociální sítě. Každý jeden z vás minimálně jednou viděl obrázek někoho, kdo dle vás vypadá přesně dle vaší představy o ideálním těle nebo osobnosti. Vzhled nebo osobnost či povahové rysy toho člověka se náhle stali vašim cílem. Který je ale prázdný.

Proč?

Jste jedineční. Máte své lidské tělo, které má své přednosti, trápí jej jeho problémy, má svou pohybovou minulost, možná i nějaké jizvy. Má svou sílu, své slabé stránky. Nikdy nedosáhnete toho, co vidíte na obrázku. Jediné, čeho dosáhnete, je ideální verze vás samých. Která se zase může líbit někomu jinému.

Nenechte se zmást médii. Sociálními sítěmi. To, co na nich vidíte, je jeviště. To, co se děje za oponou, tam nenajdete. Pracujte na vaší ideální verzi. Ve vzhledu, zdraví, v povaze, v chování k ostatním. Pak se totiž osvobodíte od zbytečností, uvědomíte si sebe sama a budete tím nejlepším člověkem, jakým můžete být.