info@e-pohyb.cz Pro kontakt na trenéry navštivte sekci "KONTAKT". Boxu zdar a těšíme se na vás v boxerně!

Co dělat, když ztrácíš zájem o svůj sport? Mrkni se na mých 8 rad!

Prošli jsme si tím všichni, a procházíme si tím stále, znovu a znovu. Objevíme sport, při kterém se nám rozbuší srdce vzrušením, jen co na něj pomyslíme. Hltáme všechna možná videa, která s ním souvisí. Nacházíme si v něm své vzory. Osobnosti. Máme díky němu motivaci, zpestření. Milujeme si o něm povídat. Mění se nám díky němu i jiné oblasti našeho života. Jsme šťastnější, plní energie, vstáváme brzy, abychom si jej vychutnali, těšíme se na něj po práci. Máme disciplínu, chuť na sobě pracovat.

Cvak.

Nyní jsme se posunuli v čase o zhruba 2 měsíce později. Už nejsme tak disciplinovaní. Najednou jsme zjistili, že to je opravdová dřina. Že v tom sportu jsou věci, do kterých se nám nechce. Představy o sobě samých, jaké jsme si vytvořili díky našemu sportu, se rozplynuly. Jen stěží hledáme motivaci. Vynechali jsme jeden trénink. „To nevadí, je dobrý si dát pauzu“, chlácholíme se. Jenže pak vynecháme i druhý. A třetí. Po čtvrté si zatrénujeme ale zjistíme, že přemítáme nad tím, jestli v tom sportu zůstat. Jestli na to máme. Jestli je opravdu nutné tohle všechno podstupovat. Jestli není lepší se na to vykašlat a opět sednout k počítači nebo televizi, stěžovat si, jak je život mizerný, narvat do sebe tabulku čokolády a zapít to sodovkou. Nebo si dát pár panáků? „Proč ne, člověk si musí vyčistit hlavu“, omlouváte svoje děsné chování. Disciplínu jste ztratili. Tu živou, pulzující energii taky. Jenže co dál?

Nepřipomíná vám to něco?

Mně ano. Vztah. Náš život je především o vztazích. Jsme lidé, tvorové společenští, náš život je slepenec různých vztahů. A nejen s lidmi. Nebo s námi samotnými. Se zvířaty, k vlastnímu hrnečku, autu, čemukoliv. I vztah ke sportu je pořád vztah. A ten prochází stále stejným a neměnným vývojem, nápadně se podobajícímu těm dvěma odstavcům nahoře. Je to stále stejný koloběh.

Na začátku je vždy to vzrušení, těšení se. Motýli v břiše. Udělali bychom cokoliv, abychom to mohli prožívat stále. Obklopujeme se tím. Nebo daným člověkem. Hltáme jej. Očima, celým tělem, všemi smysly. V představách se s ním vidíme. Nemůžeme kvůli němu dospat. Těšíme se na něj po práci nebo po škole. První měsíce, někdy roky jsou úžasné. A pak přijde ten moment vystřízlivění. Co dělat dál? Není to jako na začátku. Vzrušení je pryč. Motýli v břiše zmizeli. Už toho člověka nemáme plnou hlavu. A tak stojíme na křižovatce. Buď se na to vykašleme a budeme hledat nové opojení v podobě nového vztahu, který ale vydrží stejně krátkou dobu, nebo půjdu tou komplikovanější cestou. Cestou poznávání. Ponořím se i do stinné stránky toho vztahu. Do problémů, které s sebou přináší. Ale jakmile to všechno poznám, prozkoumám a vytrvám v tom, pak bude silnější nejen vztah, ale i my.

***

Je to pořád stejné. Všude, i v tom sportu. Každý z vás má tu zkušenost, včetně mě. Za svých dosavadních 15 let neúnavného sportování jsem vyzkoušela nespočet různých pohybových aktivit a sportů, a pokaždé jsem se dostala z toho vzrušení a motivace do jakéhosi propadu a nutnosti přemýšlet a nutit se. Být disciplinovaná. A díky tomu, že jsem v každém tom sportu vytrvala mnohem delší dobu, než kterou můj mozek chtěl, tak jsem si z něj odnesla víc než jen dobrý pocit, uspokojení a nával endorfinů. V každém sportu na sobě objevíte něco nového. Poznáváte se. Budujete sílu. Nejen fyzickou, ale i mentální. Poznáváte svoje limity. Svoje silné a slabé stránky. Učíte se sami sebe motivovat. Učíte se jít dál, i když už nemůžete. Tehdy jste pronikli do sportu. Právě tehdy jste sportovec a ne jen nadšenec, který objevil něco, co by jej mohlo bavit a mohl by si tím uklidnit svoje ego nebo zvýšit sebevědomí. Není to nutně špatné. Ale taky to nemá být jediný důvod.

Věřte, že když vidím člověka nebo mluvím s člověkem, který by si rád vyzkoušel box anebo je to začátečník, který se do boxu už pustil, vidím, co jej k tomu vede. Vidím, kdy se zhlédnul v nějakém sportovci a chce být jako on. Vidím, kdy nemá velkou sebedůvěru a vidí v boxu možnost, jak ji získat zpět. Vidím, kdy na sobě chce opravdu pracovat a fyzicky zesílit. Ale taky vidím, když to chce někdo jen na dojem a na „frajeřinky“. Když chce ukojit jen vlastní ego. Bohužel, takoví lidé ve sportu (a v boxu zvláště) velmi rychle končí, protože jej dělají z nesprávného důvodu.

Zřejmě pořád hledáte ten manuál, co dělat když vás přejde chuť a nadšení, že? Žádný univerzální manuál není. Každý jsme jiný a jinak nastavený. Vy sami nejlépe víte, co vás nakopne. Co potřebujete. Jestli menší pauzu, nebo jestli naopak přidat. Jestli potřebujete objevit jinou stránku daného sportu. Nebo se chvíli na váš sport jen dívat. Na videu nebo v televizi. Možná máte svůj vzor, tak jej chvíli sledujte, zdrojů je víc než dost. Třeba si potřebujete promluvit se svým trenérem, protože v hloubi duše víte, že ten sport chcete dělat, ale teď máte krizovku a nevíte jak dál. Vy ale víte, co z toho by vám mohlo pomoct. Pár rad bych pro vás přeci jen měla. Tohle vždy pomáhalo mně:

  1. Dej si pár dnů (max. 5) pauzu od svého sportu. Nemluv o něm, nesleduj ho, necvič ho. Někdy pomáhá úplně vypnout hlavu. Pauza je nutná v případě, že na sobě pozoruješ přetrénovanost (nulová motivace, pokles fyzického výkonu, nechuť trénovat, fyzické problémy).
  2. Pokud máš trenéra, promluv si s ním, svěř se mu a nestyď se za to.
  3. Buď disciplinovaný. Máš rozvrh? Drž se jej. Ať je jakkoliv špatná nálada nebo lenost, běž a trénuj. Rozvrh nemáš? Pak si jej koukej udělat.
  4. Objev jiný aspekt svého sportu, oživ jej. V boxu je to velmi variabilní. Od běhu přes švihadlo a HIIT tréninky až po jógu nebo pilates. V běhu jsou to zase kopce, schody, příroda místo asfaltu, ovál místo přírody, parťák místo běhu o samotě, sprinty místo vzdáleností, závod místo „hobby běhu“. V každém sportu se dá najít spoustu možností, jak se u něj rozvíjet a nenudit.
  5. Zreviduj si svůj režim. Máš správně nastavenou stravu? Piješ dostatečně vodu? Odpočíváš, nepřeháníš to se sportem? Nemáš stresové období?
  6. Najdi věci, které ti znechucují tvůj sport. A to může být cokoliv. Příšerné boty, ve kterých se nedá cvičit. Nebo parťák, který tě demotivuje. Něco tě na tvém sportu rozčiluje. Třeba sportuješ ve špatnou denní dobu. Sport je zábava a relax, všechno ostatní najdi a odbourej.
  7. Máš pocit, že nevidíš progres? Změň to. Stagnace je největší zabiják sportu a výsledků snažení v čemkoliv. U sportu můžeš mít pocit, že pořád přešlapuješ na jednom místě. Ono setrvání v určitém bodě po nějakou dobu je nutností. Musí se vypracovat např. síla, kondice, flexibilita, výdrž. Někdy nejde hned přejít o level výš. A platí to všude, ne jen v boxu. Obecně je dobré setrvat v jednom tréninkovém plánu 8-12 týdnů a pak teprve dělat nějaké změny nebo úpravy. Vždy je potřeba budovat od základů.
  8. Nemáš disciplínu? Sorry, to se nedá dělat nic jiného než prostě makat, makat, makat. Budování disciplíny je sakra náročná věc, ale jakmile ji jednou máš, tak ani netušíš, jakou mentální sílu jsi právě získal. Disciplína znamená práci a práce znamená progres. A to se potom dějou věci.

Nezavrhuj svůj sport jen proto, že máš krizovku. To máme ve vztazích všichni. Prožij si to, užij si to, ale vyřeš to. A když to ani tak nejde a nic nefunguje? Pak je čas zkusit něco jiného. A připravit se na to, že ta krizovka zase přijde. Ale právě tehdy třeba zjistíš, že jsi byl celou dobu jen líný nebo jsi jednoduše ještě nenašel ten pravý sport pro tebe.

Tak držím pěsti!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.