8 rad do ringu od závodnice a trenérky z Čimic

Nejlepší rada je jednoduchá rada.

V životě je všechno komplikované (mnohdy zbytečně). Po všem tom trénovaní a moření se v boxerně je dobré, když máš hlavu čistou a zbytečně jí nezatěžuješ. Když jsi v ringu, kromě taktiky a techniky se spoléháš především na jednu věc: instinkt a svoje oči. Na žádného boxera nebo boxerku se totiž dopředu nepřipravíš. Změna taktiky ze strany soupeře může přijít kdykoliv. A co uděláš?

Takže ano – trénuj, věnuj se technice, taktice, svým fíglům, svým kombinacím, které máte s trenérem v repertoáru, ale nezapomeň se taky věnovat tomu hlavnímu – zápasu v ringu.

Oddej se zápasu

Jsi v ringu, abys útočil, bojoval a vyhrál. Tuhle mentalitu si drž. Nechoď do zápasu se slovy „uvidíme, co se stane…“ To je přesně ten druh myšlenek, který způsobí nejistotu a hrozí prohrou. Pozoruj, přemýšlej, analyzuj soupeře, reaguj na něj. Já když se postavím do ringu a zazní gong, tak se můj stav mysli dá přirovnat jako ke stavu mysli ve spánku. Propadnu se do nikam a vnímám jen tři věci: soupeřku, rozhodčího a trenéra v rohu. Nic jiného nevidím, neslyším, nezajímá mě. Plně se soustředím na zápas a na každý detail, který můžu obrátit ve svůj prospěch a tedy i výhru.

Soustřeď se na to, co máš (nebo musíš) dělat

Vyhni se úderu, zaútoč, blokuj, hýbej se, buď aktivní, využij slabých stránek soupeře. Na to se soustřeď. To souvisí i s mentalitou, jak jsem uvedla výše. Soupeře máš před sebou. Nedělej si soupeře sám ze sebe. Bolí tě něco? Nemůžeš? Ztratil jsi rytmus dechu? Ta předchozí rána tě bolela? A co? Budeš se na to soustředit, vyvedeš se z konceptu? Ne.

Mnou projíždí taková dávka adrenalinu, že i když jsem dostala ránu, po které jsem měla mžitky před očima, pořád jsem se soustředila jen na výkon, soupeřku a vědomí vyhrát. Dělej co máš a nezabývej se blbostmi. A když se zabýváš, tak to řekni v pauze v rohu trenérovi, ten tě probere. Já, byť to bylo těžký, jsem doboxovala zápas s jednou kontaktní čočkou, druhá si vesele hověla soupeřčině rukavici. A soupeřky jsem v tu chvíli měla v ringu dvě, jak jsem blbě viděla. Ale přece kvůli tomu neřeknu trenérovi, že na to kašlu.

DÝCHEJ, DÝCHEJ, DÝCHEJ.

Můj výkon v zápase byl pro mě ještě lepší, když jsem se soustředila na dýchání. Výdech při každém úderu, i při každé každé inkasované ráně. Měla jsem při prvních zápasech tendenci zadržovat dech, ale poslední zápas jsem ze sebe konečně flusala ten vzduch pravidelně a bylo mi líp. Jak nás pořád sekýruje náš trenér. Dýchat prostě, to je základ. Jak zadržíš dech, jsi v koncích. A samozřejmě to platí i pro získávání kyslíku zpátky. Když si povolíš, nadechni se, ony se opravdu najdou momenty v zápase, kdy máš šanci se na pár vteřin vydýchat.

Pozn: Když vydechuješ při úderu a používáš u toho i hlas (ten hlasitý výdech, který jde slyšet v každém gymu a boxerně), působíš na rozhodčí dominantněji a aktivněji.

Ruce nahoře. Za každých okolností.

Únava dostane v zápase každého. Důležité je to, jak s ní umíš naložit. Boxer v zápase odpočívá ve vteřinách a v pohybu. Ale musí umět mít ten pohyb tak úsporný, aby si mohl odpočinout. To znamená že když si v zápase povolíš, kroužíš kolem soupeře nebo na moment spustíš ramena rolů, v podstatě odpočíváš. Ale pořád jsi ve střehu. Nezapomeň, že ruce nahoře, v postoji, jsou tvou ochranou – tak ty ruce a ramena vytrénuj tak, aby v zápase neklesaly. Musíš stále působit ostře a silně. Nehledě na to, že jak tvůj soupeř uvidí tvou únavu, psychicky ho to nakopne, dostane nový nástřel energie a najednou v té únavě budeš stát před ještě silnějším soupeřem, než který do ringu vlezl na začátku. Ruce. Nahoře. Pořád.

Pozn.: V boxerně nás trenér pravidelně drtí tréninkem na ramena a určitě sem hodím i pěkný dril, kterým ramena rychle sílí.

Nikdy si neblokuj vidění a neztrácej soupeře z dohledu.

Tvůj gard, ruce nahoře, musí být užitečné. Když si krytem zakryješ oči, nevidím způsob, jak bys měl vyhrát, když soupeře nevidíš. Oči jsou v zápase tvůj hlavní nástroj, nedovol si jej blokovat. Oči měj upřené na soupeře, vnímej jej, pořád jej měj na očích. A netěkej očima po trenérovi nebo rozhodčím. Oni vědí, co mají dělat. Ty se soustřeď na „cíl“ před sebou.

Drž si střed ringu

U nás v boxerně je menší prostor na sparing, což nás přirozeně nutí boxovat víc na těle; to považuji za velice užitečné. A především nás to nutí víc pracovat s prostorem. V naší boxerně se totiž rychleji ocitneš v „provazech“ a musíš prostě vědět, jak se dostat pryč a opět získat prostor. Náš gym považuji za hodně, hodně užitečnou pomůcku pro práci s pohybem na nohách.

Rozhodčí se soustředí na to, jak boxer pracuje s prostorem, který má. Zda se nechá soupeřem zatlačit do provazů. Zda se umí dobrou prací na nohách z provazů dostat. A zda dokáže držet střed ringu tak, aby k žádnému zatlačení a nucenému ústupu nedošlo. To taky ukazuje na tvou dobrou taktiku a um. Používej nohy. Nenech se zatlačit. Soustřeď se na to, abys měl za zády vždy víc prostoru, než tvůj soupeř.

Neustupuj více než o dva kroky.

Tuhle větu slyším neustále a stále nám to připomíná i náš trenér. Neustupovat. Ukazuješ tím pasivitu a to, že nevíš, co máš dělat. Když si vizuálně představím, že couvám, tak ty dva kroky jsou takové optimum. Protože takový ústup je stále stabilní, a když z něj padne rána proti soupeři, působí velmi takticky, rány z ústupu jsou pěkný a docela účinný. Když už ale couvám víc, už jsem pasivní a prakticky se nechávám zatlačit. Ztrácím stabilitu a končím ve dvojitém krytu zatlačená v provazech. Tak se na to soustřeď. Neustupuj.

Reaguj na trenéra.

Tvůj trenér je v rohu jako tvůj bůh. Je tam, aby tě osvěžil, dal ti napít, povzbudil tě, nakopnul k lepším výkonům (do zadku tě nikdy nekopne věř mi) a především – a to je prostě ten top a to nejdůležitější – vidí tvůj zápas z jiného pohledu. Takže je pro tebe v ten moment studnicí rad, co dělat ještě lépe nebo jinak. Ty soupeře vidíš před sebou. Reaguješ v setinách vteřin na to, co dělá. Ale tvůj trenér vidí jak tebe, tak soupeře. Vnímá všechno. Tvoje chyby, jeho chyby, přednosti, slabosti. Takže ti vždy může v rohu pomoct dobrou radou. Něčím, co si v tréninku nenacvičíte. Protože každý zápas a soupeř je jedinečný, takže univerzálně se připravíte, ale na to, co se děje v ringu tady a teď, se nepřipravíš. Trenér to vidí. Takže jej nezapomeň poslouchat. A věř mi, uslyšíš jej. V tom mumraji a hluku. Je jak píšťalka, která jde jako jediná slyšet ve velkém davu. Tvoje vnímání se ti zúží právě jen na tři věci, které jsem psala výše. Ale reaguj na něj. Hned. Mnohdy se mi stalo, že na me trenér zařval co mám dělat, já na vteřinu zaváhala, a najednou byla soupeřka ve výhodě. Co trenér řekne, to udělej. To platí jak na tréninku, tak při zápase.

******

Tak co, četl tohle nějaký závodník, který má nějakou svoji dobrou radu? Ještě poslední věc. Hlavně – rvi se. Jdeš tam vyhrát. Bojuj, rvi se, dej do toho zápasu všechno. Ať to rozhodčí vidí. Že chceš, aby to bylo tvoje. Že i v únavě zabojuješ. Že se prostě nedáš. Ať v případě prohry odcházíš s čistým svědomím. Nas*aný, ale s čistým svědomím. Není nic horšího než prohra kvůli tomu, že jsi do zápasu nedal všechno.