Jsem aktivní boxer. Na čem bych měl pracovat?

Na boxu je okouzlující jedna věc: je to prostý sport. Mnozí se mi jistě vysmějí, ale počkejte chvíli. Box je sport, kde jsou zapotřebí dvě ruce a dvě nohy. Jednoduché, že? A přitom je v něm zapotřebí hromada práce, kterou nikdo jiný kromě samotného boxera a trenéra nevidí. Každý, kdo nemá oko zasvěcené boxu, si řekne: „Co je tak těžkého na tom se mlátit rukama?“ A ono to přitom těžké je. O to pyšnější by na sebe boxer mohl být. Pokud pracuje tak, aby se zlepšoval.

Mnozí začátečníci mívají pocit, že jakmile se naučí základy, tak se z nich stanou přesně takoví ti boxeři, na které se v ringu krásně kouká protože jsou rychlí, hbití, lehce pracují na nohách, mají efektní kombinace a vyhrávají co můžou.

Jenže cvak. Ten krásně se pohybující boxer to nedělá lehce. On těžce dřel, aby to lehce vypadalo. A tady se opět vracím k mé úvodní myšlence: box je prostý sport. Takže boxer, který umí údery, kombinace, základní pohyb, musí pracovat na mnoha dalších věcech, a leckdo si myslí, že není skoro na čem, když mu v zápase padne dobrá rána a zápas má vyhranej.

1. Běhej. Není nic horšího než jít do zápasu s mizernou fyzičkou. Ten na pohled pěkně vypadající boxer, musí tu krásu udýchat. Každý úhyb, útok, obrana, pohyb po ringu, stojí dech. Plíce je potřeba vytrénovat. Takže běhej.
2. Trénuj na větší maximum. Ve stínování se dá přidat víc tempa, rychlosti, síly. Na pytli se dá víc přidat, více se hýbat, být důraznější. Vždycky lze jít ještě dál a svoje maximum posunout. Protože i když si myslíš, že dáváš své maximum do tréninku, tak nedáváš, vždycky lze dát ještě víc. V přípravě se to ukazuje nejvýrazněji.
3. Buď posedlý detaily. Box je o dvou rukách a s nimi souvisejících šesti úderech. Každý úder může být rychlejší, lépe provedený, může mít několik variant, v pohybu, lze trénovat ten úder v ústupu, lépe vytočit ruku, lépe vytočit pánev, cokoliv. Na všem se dá pracovat lépe, vždycky zase můžeš být silnější, rychlejší, pracovat ve větším tempu.
4. Zkrať pauzy. Mezi koly stínování, mezi koly na pytli, mezi sériemi při cvičení. Učíš se tak „odpočívat“ za pohybu. Boxer „odpočívá“ a nabírá dech za neustálého pohybu. Nikdy se nezastaví. Tohle ti dá větší výdrž a lepší stav plic. A naučíš se pracovat s dechem. Umět jej zklidnit je taky disciplína sama o sobě.
5. Plyometrie, kondice ramen. Vidím neustále, že po dvou kolech sparingu nebo zápasu už ruce boxerům padají a nohy tuhnou. Jenže vy musíte vydržet být aktivní i v té největší únavě, kdy to už taháte jen silou vůle. Takže plyometrii na silné nohy, které vydrží, a posilování na ramena, ať ruce nepadají.
6. Zaměř se na pořádné tempo. Řečí běžců, my nejsme žádní maratonci, my jsme sakra sprinteři! My máme v ringu jen 3×3 minuty! Jen podělaný 3 kola po třech minutách! Tam musíte ukázat to nejvíc, co jste schopni ze sebe vydat, to všechno, co jste vydřeli a teď chcete ukázat v pos*aných devíti minutách! Na tom vám má záležet! Vždycky trénuj v tempu! Rychleji! Silněji! Ostřeji! Vytřískej ze sebe všechno, ať to z tebe nevybouchá soupeř!
7. Dysbalance, mobilita, flexibilita. Když trénuješ ve svém gardu, věř nebo ne, křivíš si tělo. Box je sport nepřirozený pro tělo, takže trénuj i v opačném gardu. Zaměř se na mobilitu a sílu zápěstí, ramen, loktů, kotníků, všech kloubních spojení, která při boxu trpí a jsou namáhána nejvíc. Zaměř se na flexibilitu. Uvolněné tělo znamená lepší výkon v boxu a méně pohybových potíží. Silné tělo není jen o svalech, je i to silných kloubech a šlachách.
8. Mentální stránka. Já jsem byla nervózní před každým svým zápasem. Někdy víc, někdy méně. Každý je nervózní. Kdo tvrdí že není, lže. Nervozita je zdravá a je to přirozený pud ochrany člověka, mít se na pozoru. Jen to nesmí boxerovi přerůst přes hlavu. Protože věřte mi nebo ne, nakonec pokaždé v ringu zjistím, že je to vždycky to samé. Dvě ruce, dvě nohy. Jen se soupeř jinak hýbe, jinak používá taktiku. Ale jinak je to pořád to stejné. A i s tímto vědomím je člověk pokaždé nervózní. A jak říkám, je to dobře. Pracuj s mentální stránkou. Já si přehrávala v hlavě vždy ty momenty, ze kterých jsem byla nejvíc nervózní. První výměna úderů se soupeřkou, možnost že mě dostane do provazů, do počítání, cokoliv. A to tak dlouho, dokud jsem se tím neotupila a nepovažovala to za něco děsného. Vizualizace je mocný nástroj, mozek nepozná rozdíl mezi představou a skutečností. Tak se zaměřuj i na to dobré. Tvůj vstup do ringu, tvůj zápas, tvoje dominance, tvoje kombinace, tvoje taktika, tvoje ruka nahoře po zápase.

Milí svěřenci Boxingu Čimice, máte na to zazářit tak makejte a nepolevujte! Ať si taky vyzkoušíte jaké to je, zažít atmosféru a box s takovou elitou, jaká se najde na mistrovství! Ať je rok 2024 ve sportu tím vaším nejlepším!

Andrea