Jako máma a jako sportovec – 1. část (sport, těhotenství, porod)

Po porodu jsem coby sportovec nadělala spoustu chyb. Svůj sportovní život už navždy budu dělit na období před těhotenstvím a porodem a po porodu. Chci se s vámi podělit o chyby, které jsem natropila a jaké rozdíly vnímám právě v těchto dvou obdobích. Článek nabyl rozsáhlých rozměrů, proto si dovolím jej rozdělit na tři části.

1. část: Sportování před těhotenstvím a porodem a po porodu
2. část: Jaké chyby jsem natropila
3. část: Jaké rozdíly v pohybu vidím z období před porodem a po porodu

Dnes se spolu podíváme na první část.

Otěhotněla jsem o Vánocích roku 2017. Měla jsem za sebou půl rok intenzivního dvoufázového HIIT cvičení, pole dance a následně půl roku rekonvalescence po zranění ramene. Nicméně jsem byla ve výborné kondici, což mi poté v těhotenství velmi prospělo. Problémy se zády jsem téměř neměla, miminko mělo pevnou základnu, ve které se mohlo vyvíjet a má vynikající kondice mi pomohla i u porodu.

Jak tedy vypadalo moje sporování před těhotenstvím a porodem?

Dvakrát denně / 6 dnů v týdnu.

Takhle vypadaly moje tréninky. Skoro půl roku jsem trénovala HIIT cvičení (cvičení o vysoké intenzitě) dvakrát denně. Do toho jsem to prokládala během a tréninkem pole dance. Měla jsem sílu, vytrvalost, byla jsem v opravdu výborné tělesné kondici.

Odpočinek ryze aktivní

V den odpočinku jsem odpočívala především nějakou pohybovou aktivitou. Ať už to byla procházka, lehký tříkilometrový běh nebo nějaké pomalejší cvičení ve stylu jógy nebo pilates, něco jsem dělala. Tělo bylo v permanenci neustále. Odpočinek ve stylu „dnes nic nedělám“ jsem neznala.

Ignorace bolesti a problémů

Protože jsem tehdy byla zaměřená na výkon a chtěla jsem být nejlepší, trénovala jsem i přes bolest nebo únavu. Začínaly se objevovat chronické obtíže, které jsem ignorovala.

Zranění a vyřazení ze sportování

Rána přišla po půl roce sportování, kdy tu tréninkovou nálož už moje tělo prostě nevydrželo. Nedostatek odpočinku, byť s kvalitní stravou tělo už nehodlalo dál tolerovat a pěkně bolestivě mě poslalo k zemi. Doslova. Na tréninku pole dance jsem spadla z tyče při provádění prvku, při kterém mi částečně prasknul (nepřetrhl se) úpon „rameno-lopatka“. Byla jsem zdrcená. Sportování nepřicházelo v úvahu žádné. Pravá polovina trupu mě bolela. Pohnout rukou bylo víceméně nemožné.

Těhotenství a vděk

Když jsem otěhotněla, měla jsem ruku docela v pořádku. Dokonce jsem si vyzkoušela pár lekcí boxu. Ovšem v těhotenství jsem nesportovala už vůbec. Kromě procházek. Nevolnosti mi trvaly dlouho, byla jsem nesmírně unavená a pak taky přišlo rizikové těhotenství kvůli částečnému potratu. Nechtěla jsem nic riskovat, takže jsem raději nic nedělala, jen chodila na procházky.

Byla jsem ale vděčná za ten náročný půl rok cvičení. Díky tomu jsem byla dobré kondici i v těhotenství a nepotýkala se s obtížemi, které těhotné ženy obvykle trápí.

Porod proběhl hladce, a já vyměnila běhání venku za běhání za miminkem do postýlky.

Těhotenství a porod mě naučily jednu zásadní věc: naslouchat svému tělu. Už jsem na něj netlačila. Respektovala jsem šestinedělí a po tomto období jsem se věnovala pohybu podle toho, na co se moje tělo cítilo. Soustředila jsem na navrácení kondice mému středu těla.

A jak vypadalo moje sportování po porodu?

První měsíce? Hlavně se nepočůrat.

To byl můj hlavní problém, který jsem řešila. Stačilo poskočit, kýchnout si, popoběhnout a už jsem musela na záchod. Netřeba připomínat, že zpočátku jsem to téměř nestíhala. Soustředila jsem se tedy především na pánevní dno a střed těla a vrátila se po několika letech k pilates. To mi velmi pomohlo.

Půl roku po porodu tvrdý trénink na soutěž

Půl roku po porodu (na jaře) se mě můj partner (a trenér boxu) zeptal, zda se chci účastnit turnaje, který pořádá na podzim. Hodně jsem váhala, nechtělo se mi, ale v hloubi duše jsem věděla, že jde jen o lenost, že musím začít sportovat. Tak jsem kývla pro. A začaly tři měsíce tvrdé dřiny v tělocvičně, sparingy, tvrdé rány, běh, posilování a další lahůdky. Měla jsem hodně energie a ač bylo těžké, zatraceně těžké dostat kondici trošku výš, než byla, byla jsem se sebou spokojená a turnaj jsem si moc užila. První místo mě docela hřálo u srdce, ale přišlo zranění kotníku.

A dva měsíce bez sportu.

Tu chybu jsem si uvědomila až později.

Kdy mi doktor tvrdil, že jsem prostě s tréninkem začala příliš brzy. Holt půl roku po porodu trénovat tvrdě na box pro mě nebylo. Po rekonvalescenci trvající asi dva měsíce jsem mohla opět začít lehce sportovat.

A přišla jsem na švihadlo.

Vzhledem k mým tuhým kotníkům jsem zjistila, že na zraněný kotník v rekovnalescenci mi dělá švihadlo neuvěřitelně dobře. Bolest byla pryč, kotník silnější než dřív, tak jsem šla do sportu zase naplno. Následovalo skvělé léto plné skákání přes švihadlo. Neuvěřitelně mi to pomáhalo vypnout hlavu od všedních starostí.

Zima a další zranění. Zase?

V prosinci roku 2020 jsem se začala intenzivně věnovat strečinku. Což byla obrovská chyba. Vzhledem k vazům povoleným po porodu (a které se ještě dva roky po porodu nezvládly zregenerovat) jsem si natáhla vaz v koleni a byla jsem zase vyřazená. Na dva měsíce. Po předchozích zkušenostech jsem už ale věděla co dělat, takže návrat ke portu byl rychlý a v době, kdy píšu tento článek, už cvičím naplno a věnuji se kompenzačním cvikům a běhání na moje koleno. A je mi skvěle. 🙂

„Před a Po se velmi liší“

Je neuvěřitelné, jak těhotenství a porod změní ženské tělo. Ne vizuálně, ale hlavně co se kondice a celkové funkčnosti týče. Tělo je najednou citlivější na větší zátěž a je pozoruhodně, jak dlouho se z porodu dostává. Sportování před porodem bylo téměř neomezené. Sportování po porodu je o pečlivém plánování a bedlivém naslouchání tělu.

Tady najdete druhou část článku se čtyřmi zásadními chybami, které jsem v pohybu po porodu udělala. Ta první byla nejhorší.

*