Nejhorší chyba? Jako máma a jako sportovec – 2. část

V první části článku jste se mohli dočíst o mém sportování před porodem a po porodu. Jak vypadaly moje tréninky. Dnes se vám chci svěřit se čtyřmi chybami, které jsem natropila při návratu ke cvičení po porodu.

Ráda bych jen uvedla časový rámec období po porodu. Ten vypadal tak, že jsem naprosto respektovala klidové období šestinedělí. Přirozeně. Neměla jsem ani sílu ani chuť sportovat. Zotavovala jsem se z porodu. Po uplynutí šestinedělí se pohybově taktéž nic moc nedělo, ovšem jsem dostávala chuť na běhání, což mi ale komplikovalo povolené pánevní dno a s ním spojená návštěva toalety, která mnohdy neskončila až na toaletě. Takže jsem se zaměřila především na cvičení pánevního dna za pomoci pilates. Půl roku po porodu pak přišel trénink na účast v boxerské soutěži mého trenéra, kde trénuju. Tady přišla první chyba, když jsem začala opravdu naplno a bezohledně trénovat.

První chyba: příliš tvrdě příliš brzy

Můj gynekolog i lékaři v porodnici mi řekli, že ženské tělo se z porodu zotavuje až dva roky. To je dost dlouhá doba. Já tomu nevěřila, ale nyní, po více než dvou letech, musím dát všem odborníkům za pravdu. Myslím si, že kdybych respektovala tuto dobu a nebyla na sebe hned půl roku po porodu příliš tvrdá, asi bych se vyhnula řadě zranění, která mě poté potkala. Když jsem začala trénovat na soutěž v boxu, probudila se ve mně touha vyhrát. Trénovala jsem téměř každý den a bolestivé byly nejen samotné tréninky, ale i sparingy. Byla jsem na sebe hodně tvrdá a podcenila regeneraci (jako už dřív, což se dočtete v e-knize, která bude na světě na podzim, jupí!) a ani jsem nedělala kompenzační cvičení.

Druhá chyba: Nerespektování změn ženského těla po porodu

Po porodu se ženské tělo neuvěřitelně změní. Od základů. Tvrdím, že jakmile porodíte, je z vás jiný člověk, než jakým jste byli dřív. Samozřejmě nejen po fyzické stránce. Kondice spadne, síla jde dolů, vazy jsou povolené, tělo oslabené, pánev jinak, záda jinak, břicho jinak… Všechny tyto změny jsou velmi radikální a je dobré o nich vědět a respektovat fakt, že tělo teď funguje trošku jinak než před těhotenstvím a porodem. Což já neudělala. Středu těla jsem se nevěnovala dostatečně, nebudovala jsem sílu „zevnitř ven“, rovnou jsem vlítla do posilování a náročného boxerského tréninku bez toho, aniž bych na to své porodem oslabené tělo připravila. A samozřejmě se to projevilo. Povolené vazy to nevydržely a přišlo první zranění v důsledku tvrdého tréninku boxu a svalových dysbalancí – problémy s kotníkem.

Třetí chyba: Nerespektování potřeby odpočinku

Nikdy jsem si spánku tak necenila jako v době, kdy se narodil můj syn. Všichni motivační řečníci, všichni leadeři, ti úspěšní bohatí lidé mluvící na konferencích mnohdy tvrdí, že spát lze jen čtyři hodiny po několik měsíců (aby byli produktivnější), a setkávají se s odmítavou reakcí. „To přece nejde, tělo musí spát.“ Zní argumenty pochybovačů. Že to nejde? Tak se podívejte na všechny matky. Přežívají mnoho měsíců jen s několika hodinami spánku v noci, často to ani přes den nedoženou. V životě už my mámy nedoženeme ten spánkový deficit! Že nedostatek spánku zkracuje život? Ale kdeže. Ženy žijí velmi dlouho! I po tak radostné a náročné události, jakou je přivedení potomka na svět.

A právě nedostatek spánku a s tím související únava mi také nepomohly k mému zdravotnímu stavu. Cvičila jsem, i když mě přemáhala únava a já neměla sílu. Pomalu jsem usínala za chůze. A to si pak vybralo svou daň i v podobě zranění.

Čtvrtá chyba: Nulové změny ve způsobu cvičení

Výše zmiňuju, jak jsem nerespektovala změny ženského těla po porodu. S tím souvisí i tento bod. Když se tělo po porodu změní, změní se i jeho tolerance k bolesti, pohybovým návykům z dřívějška apod. Což se stalo mně. Před porodem jsem byla zvyklá provádět strečink nohou s propnutými špičkami. Dělala jsem to tak dva roky. Ale ani v nejmenším mě nenapadlo, že to tělo nesnese po porodu. Když jsem se začala po porodu věnovat strečinku a prováděla jej zase s propnutými špičkami, oslabená noha s povolenými vazy to prostě nevydržela a já skončila s nataženým vazem v koleni. Ani ve snu by mě nenapadlo, že musím udělat takovou drobnou změnu, jako je provádění strečinku nohou s chodidlem ve flexi, a ne v propnutí. Když se ohlédnu zpátky, po porodu jsem se musela naučit fungovat s prakticky novým tělem. Nezvládalo to, co dřív. A já dělala jednu chybu za druhou.

Opět parťáci?

Po porodu přišly chvíle, kdy jsem svému tělu prostě vůbec nerozuměla. Chovalo se úplně jinak. Dlouho jsme spolu bojovali. Ale více než dva roky po porodu jsme se spolu vcelku sžili a začínáme být zase parťáci. Někdy je to náročné. Chci po něm v některé dny víc, než unese. Taky pěkně protestuje a jasně mi to dá najevo. Takže na něj musím pomalu a nenápadně. Trvá to, ale jde to. Vždyť jsem porodila, co po něm chci víc?!

V příštím článku vám ukážu ty největší rozdíly v pohybu, které jsem zaznamenala mezi obdobími před porodem a po porodu.