Pohyb jako nepřítel: určete si priority a bojujte!

Znáte to. Chodíte do práce, do školy, jste zahlcení povinnostmi. Nemáte stanovené priority. Takže na sportování nezbývá zas tolik času. Pak ale zhlédnete pár videí vašich oblíbených sportovních vzorů a rázem jste tak namotivovaní, že se zvednete a jdete něco dělat. Nebo, ač otrávení, jdete cvičit. Ale pak je zase na týden ticho…

Nulové priority a zbrklá rozhodnutí

Dnešní uspěchaná doba, moderní technologie zaručující pohodlí a sedavý způsob života nám dělá zmatek v prioritách. Že člověk sportuje, neznamená, že odděluje svůj „běžný“ život od sportování. Zdravý životní styl je filozofie, pohyb má být přirozenou součástí života jako čištění zubů. Ale dnešní doba ničemu takovému nepřeje a začíná to vypadat, že sport, krásná postava nebo zdraví jsou výsadou lidí, o kterých se tvrdí, že jsou nafoukaní, sebestřední a s inteligencí úrovně pařezu.

To je špatně, ani nedokážu zdůraznit, jak moc.

Všude kolem jsou to samé úrazy. Chronické bolesti. Neznalost lidského těla a jeho fungování vede lidi ke špatným či zbrklým rozhodnutím. A k nárazovému pohybu. O co jde?

Bolí mě tělo, cvičím přece dobře!

Jednoduše takoví lidé neprovozují sport pravidelně. Nezačínají správně, ve správném tempu, se správnou zátěží a už vůbec nemají ve sportu pravidelnost. Prostě když mají náladu, tak si zacvičí, klidně i trénink, který není pro ně, a pak zase pár dnů nedělají nic. Možná proto, že jsou namožení tak ani nemůžou… Jenže na vině je nulová pravidelnost, ne příliš intenzivní cvičení. Dlouhou dobu jsem cvičila (a opět cvičím) každý den (byť jen na 10 minut), takže vím, že jakmile si tělo zvykne, je odolnější a tolik „netrpí“. Cílem cvičení nemá být jedince vyřadit ze sportu nebo běžného fungování. Tělo má být schopně sportovat každý den, minimálně obden. Ale když lidé nerespektují zásady lidského těla ani sebe samé, jak to mají udělat?

Především musí přehodnotit svoje priority. Pohyb do života člověka prostě patří. Že není čas? Ale je. Jen ta vůle není.

Přehnali jste to se cvičením? Cvičili jste nárazově? Nerespektovali jste své tělo a jste zranění nebo se snažíte zotavit z chronické bolesti a nevíte, jak se vrátit zpátky k vašemu sportu? Stáhněte si Třífázovku a buďte zase ready!

Můj čas a pohyb

Myslíte si, že mám hromadu času na to neustálé natáčení videí s tréninky? Nebo na sportování vůbec? Nemám. Ale improvizuju, protože pohyb je mou součástí a záleží mi na mém zdraví, síle a kondici. Pravidelně běhám. Ale kdy vlastně, když chodím do práce a po návratu domů se mi na krk pověsí můj dvouletý syn, který chce trávit čas se svou mámou? Ráno nejsem schopná cvičit. Toho jsem byla schopná před porodem, teď už mě ani nehne. Večer? Kdy únavou sotva lezu a využívám jej k psaní? Tak prostě hledám nějakou skulinu. A našla jsem.

Nemusím běh oddělit od ostatních denních úkonů. Většina lidí běhá buďto ráno před prací nebo odpoledne po návratu domů nebo večer. Má ve zvyku oddělit svůj pracovní den od toho zbytku, kdy mají volno. Protože chtějí vypnout po práci, vědět, že děsný den mají za sebou, zaběhají si a bude jim fajn. To já ale nemůžu. Takže běhám z práce. Nemám kdy jindy, tak prostě nedojedu autobusem až téměř domů, ale vystoupím si o čtyři zastávky dřív a domů si zaběhnu svou trasu. Nebo si zacvičím na nějakém venkovním sportovišti. Zdá se vám to trošku hektické? To víte že je, a jak. Taky mám na to cvičení vyhrazenou jedinou půl hodinu, o které vím, že mě doma ještě nikdo nebude postrádat. Ale musí to být v čase mezi prací a mou rodinou.

Bojujte!

Možnosti jsou. Tak je hledejte, improvizujte, buďte hraví, ale hlavně něco dělejte. Ať dostanete do svého pohybu pravidelnost. Nárazově sportovat tehdy, když máte motivaci nebo chuť nebo podle vás čas, může vést i ke zranění. Nadměrná a nevhodná zátěž, na kterou není tělo připravené, mu může ublížit. I kdybyste měli věnovat každý den 5 minut sérii dřepů, kliků a sklapovačkám, uděláte pro sebe víc, než když se jednou týdně „rozbijete“ na nějakém šíleném tréninku, jen pro ten pocit, že jste pro sebe něco udělali.

Takhle ne.

Hýbejte se pravidelně. Každý den. Obden. To je jedno. Ale ať je ten pohyb pravidelný. To je klíč.