Běh. Proč je pro boxera důležitý?

„Kdo není vyběhaný, nezvládne boxovat.“

Tuhle frázi slyším velmi často. Souhlasím s ní. Proč?

Kondice vytrvalostního charakteru je pro boxera nesmírně důležitá. Pokud jdete do sparingu (ne ostrého), obvykle nezakusíte dřinu a práci s dechem po několika „uskákaných“ kolech. Jakmile ale přijdete do ostrého sparingu a (jako já a cvičenci z tělocvičny) máte boxovat proti svému soupeři tři kola po třech minutách, přičemž si to zopakujete dvakrát nebo třikrát, je dobré vědět, jak jste na tom s kondicí. Jakmile boxer nemá kondici, nebude to s ním vypadat nejlíp.

Kdo jste zkusili box proti jinému člověku, tak víte, že je to ohromná zátěž. Musíte se soustředit na soupeře, na jeho pohyby, údery, stejně tak se namáháte vy svými údery proti soupeři. Musíte přemýšlet nad taktikou boje. Do toho se kolem něj hýbete, pravděpodobně poskakujete. Uhýbáte jeho úderům. Nesmíte zapomenout dýchat, jinak se unavíte ještě víc. Abyste to všechno zvládli, potřebujete být v dobré kondici. Mít sílu, výdrž, rychlost.

A k tomu vám postačí obyčejný běh. Jé, na tváři mám šibalský úsměv, když si vybavím tváře všech těch lidí, když zjistili, že budou muset běhat. Bez toho to ale nejde a věřte mi, že to zvládnete taky.

Je ale důležité, abych se zmínila o dvou aspektech běhu, které budete ve svých trénincích vyhledávat.

Za prvé: vytrvalost.

Dlouhé běhy, rozumějte ve vzdálenosti od 5 km dál, jsou důležité. Musíte vydržet dlouho v určitém pásmu zátěže. Musíte se naučit přemýšlet, jak byste si rozvrhli síly na 5 km a jak na 10. V obou případech budete totiž běhat trošku jinak. Budujete si odolnost. A kázeň. Ta je v boxu důležitá. Představte si, že zvládnete uběhnout pět nebo deset kilometrů. Po takovém běhu jste na sebe pyšní, posunuli jste se o krok dál ve svém tréninku, utužujete svoje tělo, zklidníte a vyčistíte si hlavu. A rozvíjíte i svůj (zřejmě) slabý dech, který je u boxu potřeba.

Osobně považuji dlouhé běhy spíš za mentální trénink. Musíte se rozhodnout pro běh, vyrazit, motivovat se s každým uběhnutým kilometrem a vaši trasu dokončit. To všechno vyžaduje mentální sílu a stabilitu.

Já vytrvalostně běhám cca 2x týdně a vřele to doporučuji i vám. Na boxu se vám to příjemně vrátí.

Za druhé: výbušnost.

Sem zařadím všechny ty sprinty, kopce, schody a další lahůdky. Běhy, kde strávíte krátkou dobu v maximálním tempu, vám slouží jako simulace boxerského zápasu (nebo ostrého sparingu, chcete-li). Když stojíte proti soupeři, dostanete se do útoku, kdy ze sebe vydáte hodně síly, dechu, napětí. Pak z útoku proti soupeři „odejdete“, ustoupíte od něj a máte pár vteřin (někdy i jen setin vteřin), kdy se zklidníte, připravíte se na další útok (když vám to soupeř umožní). A tohle střídavé, rostoucí a klesající tempo výkonu najdete právě i v tréninku sprintu, běhu do schodů, do kopce apod. Strávíte krátkou dobu v maximální síle a nasazení, a pak na chvíli v tempu zvolníte.

Proto jsou tyhle běhy důležité. Zvykáte si na tohle rozvržení. Učíte se v něm pracovat s dechem, s rozvržením sil a energie tak, abyste se neunavili a mohli pokračovat naplno dál.

Kombo nade vše

Výše uvedené běžecké metody je potřeba kombinovat. Nebo by minimálně jedna měla převažovat. Můžu vám upřímně říct, že já nejsem ukázkový vytrvalostní běžec. Ano, běhám 2x týdně, ale jeden běh je dlouhý 3 km a druhý v týdnu zase 5. Takže zas takové dálky neběhám. Co jsou tři kiláky pro toho, kdo má v nohách za den třeba 10 nebo 15? Ale já používám vytrvalost k udržení kondice. Ne k jejímu budování. Těžím především z výbušných tréninků běhu. Sprinty, běhy do kopce a různými výbušnými cviky neustále simuluju útok proti soupeři, takže jsem na tom s kondicí dobře a udýchám to. Samozřejmě se stále učím, jak šetřit energii při maximálním vynaloženém úsilí. I to je součástí taktiky boxera. Vytrvalostní běh je pro mě spíš mentální trénink.

Běhejte, běhejte, běhejte. A do toho samozřejmě cvičte, skákejte, boxujte, ale makejte. Na běh neexistuje špatné počasí, takže hledat důvody, proč to nejde, asi nemá úplně smysl.

Jedna poznámka na závěr. Co švihadlo?

Švihadlem běh nenahradíte. Já vím, že jste určitě častokrát viděli boxera, jak neúnavně 5, 10, 20 nebo 30 minut krásně skáče přes švihadlo, máte pocit, že se ani nezadýchá, a že snad ani neskáče, ale létá. Švihadlo je dobrým pomocníkem k udržení kondice, ale ne k jejímu budování. Vy se potřebujete dostat do různých úrovní tempa, síly, při běhu využíváte pohyb vpřed, akceleraci, zpomalení, překážky. Se švihadlem provádíte akorát vertikální výskok nahoru a zase zpět, což vás v boxerském tréninku nijak neposune. Nepochybně ale můžu říct, že pokud přijde na trénink člověk, který v životě ani neběhal, ani neskákal přes švihadlo, tak po minutě skákání odpadne. Jenže vy se musíte svoje nohy naučit používat při přirozeném pohybu, kterým je běh a chůze.

Švihadlo s během kombinujte, ale neupínejte se na švihadlo samotné. Mám to vyzkoušené na sobě. V roce 2019 jsem od června do září skákala přes švihadlo cca 4x týdně. Tehdy jsem neběhala kvůli problémům s kloubem (švihadlo mi tady sloužilo jako rehabilitační pomůcka, celé povídání najdete v mém ebooku). Po těch 4 měsících skákání a sníženého množství boxerských tréninků jsem zhubla svalovou hmotu (to i v kombinaci se špatnou stravou) a na kondici mi to nijak nepřidalo. Ano, zlepšila se mi pružnost kotníků, rozvinula jsem koordinaci, ale k větší výkonnosti a výdrži na boxu mi to nepomohlo. Na boxu neustále skáčete z vysokého tempa do nízkého. A i když zvýšíte nebo snížíte tempo na švihadle, nikdy se vám to nepodaří napodobit.

Běh je základ a vědí to všichni boxeři. Tak šup do sportovního, hudbu s sebou a běžte sbírat kilometry!

A pokud chcete mentální rovinu tréninku běhu posunout o level výš, tak vyběhněte bez hudby. Hodně štěstí. 😀