Když je čas jít: Využili jste 90% znalostí trenéra?

Trenér je pro nás téměř posvátný. Dává nám cenné rady, zkušenosti, učí nás to, kvůli čemu jsme si jej vybrali. Ale nedělejte jednu zásadní chybu – ustrnout na jednom místě, s jedním trenérem.

Když pracujete na svém cíli s trenérem, máte vedle sebe člověka, který vás nenechá vydechnout a dá do vás všechno. Pakliže ve vás vidí potenciál. Někteří trenéři se snaží dávat i tam, kde potenciál nevidí, otázkou je, kdo skončí dřív unavený.

Časem se ale může stát, že posun už není takový, jako dřív. Za předpokladu, že jste do vašeho tréninku dávali všechno, pečlivě trenérovi naslouchali, máte disciplínu a jedete na plný plyn. Trenér je taková nádoba. Je plná, a lije do vás všechno, co umí. Ale jednou přijde moment, kdy už je ta nádoba prázdná, a vy začnete vysychat.

V tu chvíli vám trenér předal všechno, co mohl. Dal vám vše, co umí, všechny své znalosti, dovednosti, techniku nebo cvičení, které ve svém sportu zná a zvládá. A v ten moment přichází váš „tah“ a s úctou trenérovi říct: „Podívej, naučil jsi mě všechno, co umíš a znáš, teď bych chtěl jít zase za někým jiným.“

Pokud se k trenérovi zachováte s patřičnou úctou, trenér zná své kvality a ví, že vám už nic víc nepředá, s klidným srdcem vás nechá jít. Protože není ideální trenér, je jen trenér ideální pro vás. Jakmile od jednoho dostanete to, co potřebujete, najděte si jiného. Možná se specializuje na něco, co váš trenér nemá v malíčku. Možná zná jinou techniku, kterou váš dosavadní trenér nevyužíval. A to je v pořádku. Každý z trenérů má co nabídnout, ale také má určitou mez.

Pokud tedy cítíte, že už vám dal trenér všechno (vy jste to patřičně všechno využili a už se s ním dál nezlepšujete), jděte o dům dál. S úctou a respektem to trenérovi sdělte. A ne jako výtku, ale jako žádost. Donutíte jej tím i přemýšlet, zda není něco, co by vám ještě mohl dát. Pokud tvrdí, že jste ještě dostatečně nevyužili vše, co se vám snaží předat, pak zůstaňte na místě a makejte.

Ale velmi dobře zvažte nejen volbu trenéra, ale také volbu trenéra následujícího. Využijte 90% všeho, co umí, a pak jděte hledat jiných 90%. Abyste se mohli posunout dál.

Já se totiž často setkávám s (dle mého názoru) nepřijatelným způsobem odchodu od trenéra. Nepřijít na domluvený trénink, nepromluvit si s trenérem, neprodiskutovat s ním možnost změny trenéra, ani pouhé „děkuji za to, co jsi mi dal/a“ slyším málokdy. Lidé se prostě seberou a odejdou. Aniž by trošku přemýšleli a projevili trenérovi patřičnou úctu.

Každý poznáme, kdy je čas jít, pokud jsme k sobě dostatečně kritičtí a objektivní. Ale jste toho opravu schopní?