Místo dočasných výsledků trvalé. Jak? S motivací určitě ne.

Všude je to stejné. V článcích, u některých trenérů, pořád se omílá to stejné: „Musíš si najít motivaci proč to děláš a pak to půjde snáz! Klíčem je motivace!“

Nepůjde.

Kéž by mi to někdo řekl před deseti lety.

Hned vám vysvětlím, proč s motivací nikam nedojdete.

Motivace je emoce

Pro ukázku – jdu na internet, zapnu si youtube, a tam na mě vyběhne motivační video s chlapíkem, co skvěle mluví, skvěle vypadá a dře jako mezek. Hudební podkres je tak motivující, že v závěru videa mi buší srdce, já se zvedám ze židle a utíkám cvičit. Jsem totiž namotivovaná. Tenhle stav trvá v lepším případě do druhého dne. Jenže ten druhý den jsem se špatně vyspala, jsem unavená, mám toho moc, spoustu povinností, do toho nějaká schůzka, uvařit, uklidit… A necvičím. Proč? Protože jsem neměla motivaci? Přesně tak.

Motivaci nikdo z nás reálně nemá. Motivace je emoce, jak již bylo řečeno. Vzplane a zase zhasne. Je proměnlivá, nestálá, a hlavně – dočasná. Vidíme někoho, někdo k nám promlouvá, a když je to podáno šikovně, tu motivaci v nás zažehne. Ale jen dočasně. Když toho dotyčného nemáme u sebe, a neumíme se těmi řečmi namotivovat sami, tak motivace zase vyprchá. Proto se na ni nemůžeme spolehnout. Není našim pomocníkem. Oproti tomu disciplína, to je něco jiného.

Disciplína je stav mysli, který neustále trénujeme.

Není to emoce. Děláme ji vědomě. Znamená to, že uděláme přesně to, co máme udělat, nehledě na to, jak moc jsme líní, demotivovaní, nevyspalí, unavení. Uděláme to co máme, protože to prostě udělat musíme. Proč nemají lidé disciplínu? Protože na sebe nejsou dost tvrdí. Pořád hledají motivaci. Vzdáte vztah s mužem či ženou, když pomine zamilovanost? Ta chemie, ta emoce, která nás nenechala spát a nehledě na náš stav, jsme si vždy našli čas na daného člověka? Snad ne. Jakmile přejde emoce, nastupuje vůle a vědomá práce na vztahu. Samozřejmě daný příklad je trošku přemrštěný, ale princip je pořád stejný.

Musíte si v hlavě nastavit, že prostě uděláte co máte, ať se děje co chce. Úspěch se totiž nebuduje z motivace. Ale z disciplíny.

Na boxu to jde krásně vidět. Začátečník vidí skvělá videa s drsnými boxery, vidí co umí, určitě je tam zase nějaký hudební podkres. Celý natěšený přijde na první lekci a ouha – ony existují nudné základy! A ony opravdu zpočátku nudné jsou! Takže co se stane – začátečník se na to vykašle a už se k tomu sportu nevrátí a ještě jej odsoudí, jak je to k ničemu. Proč? Neměl disciplínu. Motivace mu trvala od doby shlédnutí videa až po první pohyb na tréninku.

Disciplína odděluje úspěšné od neúspěšných. Ne motivace. Samozřejmě motivace se dá s disciplínou kombinovat. Příklad. Mám motivaci jít na zápas v boxu. Je to vzrušující, supr událost, něco neobvyklého. Ale co mě k tomu dostane? Disciplína. Bez ní totiž nebudu makat, nikam se neposunu a na zápas se nedostanu.

Takže. Když máte cíl, něco se chcete naučit, chcete zdravě jíst, více spát, sportovat, soutěžit… Bez pořádné práce i v ty dny, kdy vám není nejlíp a nemáte motivaci, to nepůjde.

Něco málo o mně: jsem máma. Pracuju v kanceláři. K tomu trénuju děti box. Starám se ve spolupráci s dalšími o klub. K tomu se sama fyzicky připravuju na zápasy. Myslíte si, že je mi vždycky hej? Kolikrát jsem tak vyšťavená, že si říkám, že to nepůjde a udělám to zítra. Plesk! Facka na mou tvář letí hned a já odcházím dělat, co mám. A nakonec je mi líp než předtím. Samozřejmě s horečkou nepůjdete trénovat, že jo. Ale neučte se rozlišovat skutečný zdravotní či fyzický problém od lenosti a nechuti. Když vám na něčem záleží, uděláte tomu ve svém dni i životě místo. A kolem toho pak stavíte ostatní povinnosti a záležitosti. Ne obráceně.

DISCIPLÍNA. Těchto 10 písmenek stojí mezi vámi a cílem, který jste si stanovili. Jste jí schopni?

*